Jak se žije seniorům v domácím prostředí a co lze udělat pro zlepšení jejich situace?

Jak se žije seniorům v domácím prostředí? S jakými nedostatky se potýkají? Co mohou oni sami nebo jejich blízcí udělat pro zlepšení situace? Jaké jsou doporučené úpravy domácího prostředí? Na tyto otázky odpovídal průzkum s názvem Bydlení seniorů, který v minulosti realizovala Diakonie Českobratrské církve evangelické (Diakonie ČCE). Závěry ukazují, že až dvě třetiny bytů, které senioři obývají, nejsou uzpůsobeny zhoršeným smyslovým a pohybovým schopnostem, které s sebou stáří přináší a neposkytují tak bezpečné podmínky.

Cílem průzkumu, který byl realizovaný s finančním přispěním Ministerstva pro místní rozvoj ČR, bylo upozornit na nevyhovující podmínky seniorů. Průzkum byl realizovaný v 600 domácnostech, které obývají osoby nad 65 let věku. 71 % respondentů bydlela ve vlastním domě či bytě, osaměle přitom žila téměř polovina z nich. Bez opory se v době průzkumu obešlo 60 % dotazovaných, ostatní se pohybují díky různým druhům opor (30 %), vozíku (7 %) nebo trvale leží (3 %).

Výsledky průzkumu ukázaly, že až dvě třetiny seniorů bydlí v bytech s nebezpečnými bariérami. Nejvíce problematickými místnostmi jsou sprchové kouty a koupelny – mj. např. malé rozměry hygienického zázemí, klouzavé podlahy, absence madel, sezení či speciálního vybavení. Pouhých 28 % bytů seniorů bylo vybaveno bezbariérovými koupelnami, instalace madel byla identifikována u každé 3. vany, 4.- 5. WC či 6.- 7. sprchového koutu. Další možná nebezpečí pak představují nedostatečně široké dveře, vysoké prahy, plynové sporáky, ostré hrany nábytku či chybějící možnost dovolat se pomoci. Přesto, že v době průzkumu 72% seniorů vlastnilo mobilní telefon, pouze 1/5 měla označené tísňové linky tak, aby je v případě nouze měli na očích.

Nevyhovující bydlení se přitom velmi často stává příčinou umístění seniorů do pobytových zařízení sociálních služeb, aniž by to jejich zdravotní stav vyžadoval. Byty se pro seniory stávají „klecí“, odkud nemohou kvůli různým překážkám vycházet a komunikovat se svým okolím. Přitom by však možnost dožití života v přirozeném prostředí, na které jsou zvyklí, měla být pro každého seniora základním předpokladem.

Na to, kde a jak budeme ve vyšším věku bydlet, bychom měli myslet dříve, než nám zhoršující se fyzická kondice a nízké příjmy zabrání zařídit si domácnost podle svých potřeb. Projekt Diakonie měl proto nejen informovat širokou veřejnost o podmínkách, v nichž žijí současní senioři, ale také upozornit na včasnou přípravu na stáří.

 

A jaké jsou nejčastější doporučené úpravy domácího prostředí?

Změny domácího prostředí provádíme podle rozsahu postižení a věku ošetřované osoby:

  • Povrch podlahové krytiny by měl být neklouzavý, ale dobře udržovatelný. Kvůli riziku pádu při chůzi o holi či berlích není vhodný koberec s vysokým vlasem. Odstraníme všechny volně položené koberečky a kožešiny a odstraníme i prahy.
  • Při pohybu po bytě je nutností vybavit ošetřovaného kvalitní, pevnou a neklouzavou obuví (tj. obuví s pevnou patou nebo páskem přes patu, aby obuv nesklouzávala z nohy). Chůze v látkových pantoflích je to pro ošetřovaného stejně nebezpečná jako nevhodně rozestavený nábytek.
  • Důležité je zachovat dostatečně prostorné průchody kolem veškerého nábytku, vhodné je zařídit domácnost s nábytkem s oblými rohy.
  • Důležitý je také vhodný sedací nábytek (je-li ošetřovaný schopný pohybu). Při jeho výběru dbáme na pohodlí, bezpečí (aby se nedal při sedání převrátit) a hlavně na výšku a hloubku sedací plochy. Ideálním prvkem je křeslo, které je opatřené opěrkami pro ruce, má vysoké opěradlo zad a takový sed, aby ošetřovaný dosáhl ploskami pohodlně na zem a současně do křesla „nezapadl“ (při sedu by měl být pravý úhel v kyčelních kloubech).
  • Koupelnu i toaletu vybavíme madly. Pořídíme protiskluzné podložky do vany/sprchového koutu i před něj. Na vanu lze dát sedátko nebo přímo sedačku do vany. WC je možné opatřit nástavcem.
  • U osoby upoutané na lůžko je vhodné pořídit polohovatelné lůžko, nejlépe s bočnicemi (možné řešit prostřednictvím půjčovny kompenzačních pomůcek). Místnost upravíme tak, aby pečující měl přístup k lůžku z obou stran postele, což usnadní manipulaci s ošetřovanou osobou. Lůžko můžeme ponechat i u zdi, pokud si to ošetřovaný přeje, ale taková úprava manipulaci ztíží.
  • Pokud je ošetřovaný schopen použít toaletu, ale jeho zdravotní stav mu nedovolí překonat potřebnou vzdálenost, rozšíříme vybavení pokoje o toaletní křeslo (WC křeslo). Vhodnější variantou je WC křeslo bez koleček. Vybereme-li však křeslo s kolečky, je důležité dbát, aby kolečka byla snadno zabrzditelná.
  • Doporučené umístnění televizoru je přímo naproti lůžku.
  • Pokud nemůžeme být s ošetřovaným neustále v jedné místnosti, ale potřebujeme ho mít pod dohledem, můžeme využít takzvanou „chůvičku“. Jedná se o pomůcku, kterou používají rodiče při opatrování malých dětí. Při ošetřování nemocného člena rodiny poslouží stejným způsobem.

 

V rámci působnosti MPSV ČR mohou senioři s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí obdržet jednorázový příspěvek na úpravu bytu. To se ale netýká všech a příspěvek neslouží k prevenci úrazů u zdravých a soběstačných lidí. Současně je možné požádat o příspěvek na kompenzační pomůcky (podrobnější informace naleznete zde: kompenzační pomůcky)