7.9.2016

Invalidní důchod

Invalidní důchod je dávkou důchodového pojištění, kterou stát vyplácí na základě poklesu pracovní schopnosti pojištěnce.

 

Nahrazuje příjem v případě, že zdravotní stav člověku nedovolí nadále vykonávat zaměstnání a výdělečnou činnost. Je však podmíněn nejen dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, ale i dalšími podmínkami stanovenými zákonem.

Do roku 2010 užívané rozdělení na invalidní důchod částečný a plný bylo nahrazeno rozdělením na invalidní důchod prvního, druhého a třetího stupně (první a druhý stupeň nahradil dřívější částečný invalidní důchod, třetí stupeň nahradil plný invalidní důchod).

Podle zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti o:

  • invalidita prvního stupně: pracovní schopnost klesla o 35 – 49 %,
  • invalidita druhého stupně: pracovní schopnost klesla o 50 – 69 %,
  • invalidita třetího stupně: pracovní schopnost klesla o 70 % a více.

Poklesem pracovní schopnosti se pak rozumí nemožnost vykonávat výdělečnou činnost z důvodu omezení tělesných, smyslových a duševních schopností.

 

Nárok na výplatu invalidního důchodu

Na výplatu invalidního důchodu má nárok člověk:

  • který se stal invalidním (ze zdravotních důvodů došlo k poklesu pracovní schopnosti),
  • ještě mu nebylo 65 let (případně ještě nedosáhl svého důchodového věku, je-li vyšší než 65 let),
  • získal potřebnou dobu účasti na důchodovém pojištění 
  • současně ke dni vzniku invalidity ještě neměl nárok na běžný starobní důchod.

Při nesplnění některé z výše uvedených podmínek je žádost o invalidní důchod zamítnuta! Výjimkou je pouze situace, kdy invaliditu přivodila nemoc z povolání nebo pracovní úraz; v takovém případě se neposuzuje  délka účasti na důchodovém pojištění – není podmínkou nároku.

V praxi dochází nejčastěji k zamítnutím žádostí o invalidní důchod z důvodu nesplnění potřebné doby pojištění nebo z důvodu nedostatečného poklesu pracovní schopnosti, přestože žadatel má dlouhodobé zdravotní problémy. Pouze zdravotní problémy však pro nárok na invalidní důchod nestačí, vždy musí být doprovázeny poklesem pracovní schopnosti.

 

Potřebná doba pojištění

Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku

  • do 20 let méně než jeden rok,
  • od 20 let do 22 let jeden rok,
  • od 22 let do 24 let dva roky,
  • od 24 let do 26 let tři roky,
  • od 26 let do 28 let čtyři roky a
  • nad 28 let pět roků.

Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, u občanů starších 28 let se doba pojištění zjišťuje v posledních deseti letech. Občané starší 38 let splní podmínku pojištění také v případě, když získají 10 let pojištění v posledních 20 letech před vznikem invalidity.

Do doby pojištění se pro účely nároku na invalidní důchod započítává:

  • doba, kdy je z příjmu odváděno důchodové pojištění (doba zaměstnání, podnikání)
  • náhradní doby pojištění (např. studium v zákonném rozsahu; evidence na úřadu práce v zákonném rozsahu; péče o dítě do 4 let).
  • při nedostatečné době pojištění může být řešením dobrovolné důchodové pojištění, v zákonném rozsahu je možné se dopojistit i zpětně.

 

 

Výše invalidního důchodu

Výše invalidního důchodu závisí na třech faktorech:

  • přiznaném stupni invalidity,
  • získané době pojištění,
  • výši osobního vyměřovacího základu.

Invalidní důchod tvoří dvě části – základní a procentní výměra:

  • Výše základní výměry v roce 2016 činí 2 440 Kč měsíčně, pro všechny žadatele.
  • Výše procentní výměry se pro jednotlivé invalidní důchody počítá odlišně – za každý celý rok doby pojištění činí:
    • pro 1. stupeň – 0,5 % vyměřovacího základu,
    • pro 2. stupeň – 0,75 % vyměřovacího základu,
    • pro 3. stupeň – 1,5 % vyměřovacího základu.

 

Do doby pojištění se pro účely stanovení výše invalidního důchodu započítává:

  • doba, kdy je odváděno důchodové pojištění, a to vč. dobrovolného
  • náhradní doba pojištění (stejně jako v případě starobního důchodu)
  • tzv. dopočtená doba, kterou je doba ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku žen stanoveného pro bezdětné ženy (platí i pro muže).

 

Minimální procentní výměra byla stanovena na hranici 770 Kč, pod kterou nemůže žádný pojištěnec klesnout. Minimální invalidní důchod v roce 2016 tedy činí 3 210 Kč (2 440 Kč + 770 Kč). Při výpočtu invalidního důchodu následně platí, že vyšší invalidní důchod mají občané:

  • s vyšším stupněm invalidity, neboť každý rok pojištění je výhodněji započítán při výpočtu invalidního důchodu,
  • s vyšší dobou pojištění,
  • s vyšším osobním vyměřovacím základem, což je zjednodušeně průměrná měsíční mzda v současné hodnotě za odpracované roky.

 

Zákon o důchodovém pojištění pamatuje i na ty, kteří se stali invalidními před dosažením plnoletosti, a nemůžou tedy být pojištěni dostatečně dlouho – jedná se o takzvanou invaliditu z mládí. Nárok na invalidní důchod pak můžou uplatňovat lidé starší 18 let uznaní invalidními pro třetí stupeň invalidity (přiznávají se např. mentálně postiženým dětem, které těžko mohou získat potřebnou dobu pojištění uváděnou výše). Výše procentní výměry důchodu činí měsíčně 45% ze všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu.

 

Výše důchodu při změně stupně invalidity – při změně stupně invalidity se důchod znovu přepočítává – stanovuje se nová výše procentní výměry (základní výměra důchodu zůstává beze změny). Prakticky – pokud je vyplácen například invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně (sazba 0,5 %) a dojde ke změně na druhý stupeň (sazba 0,75 %), výše důchodu se znásobí jeden a půl krát. U třetího stupně (sazba 1,5 %) se důchod ztrojnásobí. Naopak, při zlepšení zdravotního stavu se výše invalidního důchodu sníží na dvě třetiny, na polovinu, nebo na jednu třetinu.

 

Jak žádat o invalidní důchod

Žádost o invalidní důchod musí podat sám občan, a to nejlépe po konzultaci se svým ošetřujícím lékařem, který zná jeho zdravotní stav (pokud žadatel kvůli svému zdravotnímu stavu není schopen podat žádost sám, mohou ji s jeho souhlasem a s potvrzením ošetřujícího lékaře podat jeho rodinní příslušníci, případně zmocněnec na základě jeho plné moci).

O invalidní důchod žádá na Okresní správě sociálního zabezpečení (příslušné podle místa bydliště), přičemž žádost sepisuje pracovník důchodového oddělení, žadatel vytištěnou žádost pouze podepíše.

Při podání žádosti o invalidní důchod je potřeba předložit:

  • občanský průkaz,
  • muži – doklady o výkonu vojenské služby (pokud byli na vojně),
  • ženy – doklady prokazující výchovu dětí (rodné listy),
  • všechny doklady o studiu (výuční list, maturitní vysvědčení, vysokoškolský diplom),
  • potvrzení zaměstnavatele o vyplácených náhradách za ztrátu na výdělku,
  • znát průběh zaměstnání (od kdy – do kdy) a kde byl žadatel zaměstnán – chybí-li některé doby pojištění, předkládají se náhradní doklady, které prokazují výdělečnou činnost – potvrzení zaměstnavatele, pracovní smlouvy, svědecké prohlášení aj.,
  • všechna potvrzení úřadu práce,
  • pokud chcete důchod vyplácet na účet u peněžního ústavu, musíte k žádosti přiložit vyplněný a bankou potvrzený tiskopis Žádost o zařízení výplaty důchodu poukazem na účet,
  • evidenční list důchodového pojištění z posledního zaměstnání – předkládá na vyžádání zaměstnavatel.

 

V žádosti občan uvede:

  • údaje o dobách pojištění od ukončení povinné školní docházky do současné doby (a to zejména ty neuvedené na informativním osobním listu důchodového pojištění, má-li ho občan k dispozici),
  • dobu výkonu péče o osobu závislou, bylo-li mu v minulosti vydáno rozhodnutí OSSZ prokazující tuto péči).

Poté je nasměrován na posudkové lékaře.

 

V rámci řízení o invalidní důchod se nehradí žádné správní poplatky. Rovněž případné ověření pravosti listinných dokumentů (pořízených opisů podle originálu) předkládaných spolu se žádostí o důchod provádí bezplatně příslušná OSSZ.

 

Proces posuzování a posudek o invaliditě

Po podání žádosti o invalidní důchod začíná proces posuzování invalidity. Během něho ošetřující lékař pro potřeby OSSZ zpracovává a vydává podklady o Vašem zdravotním stavu. Sám žadatel také může OSSZ předložit další lékařské zprávy, které má u sebe a považuje je za významné. Pokud Vás OSSZ vyzve k doplňujícím vyšetřením  zdravotního stavu – např. u dalších odborných lékařů, musíte je absolvovat – v opačném případě může dojít k přerušení řízení či zastavení výplaty invalidního důchodu. Posouzení zdravotního stavu následně provádí posudkový lékař OSSZ na základě posouzení zdravotního stavu z doložených lékařských zpráv. Výsledkem je poté posudek o invaliditě.

Kromě toho vyplníte profesní dotazník, ve kterém uvedete údaje o

  • dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech,
  • předchozích výdělečných činnostech,
  • změnách ve sdělených skutečnostech, ke kterým došlo od případného předchozího posouzení poklesu pracovní schopnosti.

Výsledný posudek o invaliditě Vám zašle pracovník OSSZ do 7 dnů od jeho vypracování. Současně je spolu s žádostí předán na ČSSZ, která na jejím základě rozhodne o nároku na invalidní důchod. ČSSZ následně vydá písemné rozhodnutí ve věci nároku a výše invalidního důchodu (tj. jeho přiznání/změnu/odejmutí). Podat opravný prostředek proti němu je pak můžete podat do 30 dnů ode dne jeho doručení.

 

Upozornění k odvolání: Proti samotnému posudku o zdravotním stavu není možné se odvolat ani podat námitky! Tento posudek je „pouze“ jedním z podkladů pro rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, které učiní ČSSZ. Vždy je tedy potřeba vyčkat až na samotné rozhodnutí ČSSZ o nároku na invalidní důchod (tj. přiznání/změna/zamítnutí) a až poté, v případě nesouhlasu s ním, využít řádné opravné prostředky.

 

Platnost:  Přiznání invalidního důchodu (jakéhokoliv stupně) nemusí být trvalé; závisí na vývoji zdravotního stavu, který se v průběhu doby může změnit k lepšímu či naopak horšímu. Proto při stanovení invalidity posudkový lékař určuje také termín kontrolní lékařské prohlídky. Provádí se zpravidla co 1 – 3 roky na základě závažnosti zdravotního stavu. Podle výsledku kontrolní lékařské prohlídky může dojít ke změně invalidity na nižší nebo vyšší stupeň, případně může posudkový závěr zjistit, že pokles pracovní schopnosti neodpovídá invaliditě.

 

Nesouhlas s rozhodnutím – námitky, žaloba

  1. Podání námitek

Řádným opravným prostředkem při nesouhlasu občana s rozhodnutím ČSSZ o invalidním důchodu, jsou tzv. námitky, uplatněné do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

Námitky musí obsahovat náležitosti podle správního řádu (tzn. zejména z nich má být jasné: kdo je činí, které věci se týkají a co se navrhuje; musí tedy obsahovat označení účastníka a správního orgánu, kterému je určeno, a podpis osoby, která je podává. Dále musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v námitkách uvedeno, v jakém rozsahu účastník rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí).

Námitky se zasílají či odevzdávají se na kterékoliv OSSZ (nebo přímo na Ústředí ČSSZ, Křížová 25, 225 08 Praha 5).

Po obdržení rozhodnutí ČSSZ o invalidním důchodu se v rámci řízení o námitkách občan může domáhat i přezkoumání zdravotního stavu.

O námitkách pak ČSSZ rozhoduje do 30 – 60 dnů od doručení, a to podle složitosti případu. Pokud je k rozhodnutí o námitkách nutné další posouzení zdravotního stavu občana, prodlužuje se lhůta pro rozhodnutí o 60 dnů.

Lhůta se prodlužuje rovněž o dobu probíhajícího šetření. Důležité je, že se na řízení o námitkách nemohou podílet (ani v něm rozhodovat) osoby, které se již účastnily řízení o vydání rozhodnutí občanem napadeného.

  1. Možnost podání žaloby

Teprve po absolvování námitkového řízení a v případě nesouhlasu s jeho výsledkem je možné podat žalobu. Pro účely soudního řízení posudek vypracovává posudková komise MPSV (PK MPSV). K řízení o žalobě je příslušný krajský (v Praze Městský) soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje.

 

Výplata invalidního důchodu

Invalidní důchod (jako všechny důchody) se vyplácí v hotovosti nebo převodem na účet. V zásadě platí, že invalidní důchod může být vyplacen pouze osobě oprávněné k jeho příjmu, tzn. invalidnímu důchodci, jeho zákonnému zástupci (opatrovníkovi) nebo zvláštnímu příjemci (osoba určená rozhodnutím obce, pokud není příjemce důchodu schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu důchod přebírat a s penězi hospodařit).

Příjemce důchodu může dostávat peníze na účet manželky (manžela), pokud si o to požádá. Je potřeba vyplnit tiskopis „žádost o zařízení výplaty důchodu poukazem na účet manžela (manželky)“. Příjemce důchodu však musí mít právo disponovat s penězi na tomto účtu. Manželka (manžel) musí přitom s takovou výplatou důchodu souhlasit. Posílat si např. důchod na účet dětí však není ze zákona možné.

 

Invalidní důchod a přívýdělek

Nikde není dáno, že poživatel invalidního důchodu nemůže pracovat. Při pobírání invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně se přívýdělek určitě vyplatí – už proto, že doba pobírání invalidního důchodu se nepočítá do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod (u poživatelů 3. stupně je práce reálná jen za zcela mimořádných podmínek – protože přece jen pokles pracovní schopnosti činí více než 70 %).

Když se člověku nedaří sehnat vhodnou práci, může se zaevidovat na Úřadu práce – doba evidence se totiž (v zákonem omezeném rozsahu) považuje za náhradní dobu pojištění. Případně zbývá možnost přihlásit se k dobrovolnému důchodovému pojištění. Jinak vzniká riziko, že nárok na penzi vůbec nevznikne.

U invalidů 3. stupně se doba pobírání invalidního důchodu do dob pojištění potřebných pro vznik nároku na starobní důchod počítá. Přivýdělku se zákonné limity nekladou, záleží, co zdraví dovolí. Jen je třeba dát pozor na posudkovou komisi (riziko přeřazení do nižšího stupně invalidity na základě pracovní aktivity).

Rozsah pracovní aktivity invalidních důchodců by měl odpovídat snížené pracovní schopnosti – zhruba podle procent, která jsou uváděny u jednotlivých stupňů invalidity. V případě zaměstnání by se tedy mělo jednat o snížené úvazky.

Výše výdělku omezená není.

 

Invalidní důchod při dosažení důchodového věku

Invalidní a starobní důchod není možné brát najednou. Jakmile člověk dosáhne 65 let (případně vyššího důchodového věku), může si namísto invalidního požádat o důchod starobní. V tomto případě ČSSZ spočítá výši starobního důchodu.

V žádném případě si invalidní důchodce nepohorší:

  • pokud vyjde starobní důchod vyšší než invalidní, bude mu přiznán starobní důchod v oné vyšší částce;
  • kdyby vycházel starobní důchod nižší, žádost o starobní důchod bude zamítnuta a nadále bude náležet invalidní důchod v dosavadní výši;
  • pokud starobní důchod vyjde ve stejné výši jako invalidní – důchodce se může rozhodnout, zda chce pobírat starobní nebo invalidní důchod.

Pokud si invalidní důchodce o starobní důchod nepožádá (nebo sice požádá, ale žádost bude zamítnuta, protože starobní důchod vyšel nižší než invalidní důchod), bude stejně při dosažení věku 65 let (případně při dosažení důchodového věku, pokud je vyšší než 65 let) invalidní důchod „přejmenován“ na starobní. V tomto případě nedochází k žádnému přepočítání a jde skutečně pouze o změnu názvu vypláceného důchodu na starobní – starobní důchod bude náležet ve stejné výši, jako dosud náležel invalidní důchod.

 

 

Podle kterého právního předpisu se postupuje?

Související předpisy